V diskuzním pořadu České asociace oběhového hospodářství Lesk a bída recyklačního průmyslu se potkali provozní ředitel autorizované společnosti EKO-KOM Petr Šikíř a technický ředitel Recovera Využití zdrojů Petr Špičák. Debatu moderoval výkonný ředitel České asociace oběhového hospodářství Miloš Kužvart, proběhla 10. listopadu 2023.
Aktuální míra recyklace, u komunálních i obalových odpadů: Je splnitelné to, co nám je dáno platnou legislativou?
K úvodnímu tématu se nejdříve vyjádřil Petr Šikíř (EKO-KOM) s pozitivním výhledem: „Recyklační cíle jsou v české legislativě ambicióznější, než udává EU, na celkovou recyklaci potřebujeme recyklovat 70 % obalových odpadů, Unie stanovuje jen 65 %. Tyto cíle jsou nastavené dlouhodobě a je možné je splnit, ale na druhou stranu i v ČR musíme dolaďovat procesy, aby to bylo splnitelné dlouhodobě. Jsem optimista a cíle jsme schopní plnit."
Petr Špičák z Recovery však dodal, že do recyklačního mixu patří sice velmi dobře recyklovatelné obaly, ale zároveň tam patří i plasty a tetrapaky u kterých je recyklace stále náročná a s odbytem po recyklátu výrazně bojujeme. „Je řada oblastí, kde jsou cíle splnitelné, ale například u plastů nebo tetrapaků je to pořád obtížné a je potřebné dobudovat infrastrukturu pro skutečnou recyklaci a možná se taky vrátit na začátek a vůbec neprodukovat takové množství plastů. Je potřebné zapracovat na ekodesignu, protože teď sice máme perfektní třídění, jsme schopni z toku odpadu vytáhnout recyklovatelné položky, nicméně k té skutečné recyklaci, tedy vyrobení materiálu z odpadu, z kterého se pak může vyrobit nový výrobek, musíme ujít ještě hodně velký kus cesty."
Miloš Kužvart pak zdůraznil funkci KLASTRU OBALY, kde se na platformě ČAObH začali scházet výrobci obalů a recyklátoři. Aby se zjednodušeně řečeno „profesně dohodli, co komu bude vyhovovat, nejméně technologicky vadit a nevyvolávat další náklady. Tenhle proces by mohl vést ke snižování potřeby dovážet primární suroviny ze zahraničí".
Závěrečné schvalování novelizované směrnice o obalech a obalových opadech v Evropském parlamentu
Bude zavedení této směrnice v technologicky a nákladově v obalovém průmyslu zvládnutelné? Směrnice se zabývá např. podílem recyklátu v nových výrobcích.
Petr Šikíř: „Je potřebné si na začátek ujasnit, že nová legislativa překlápí směrnici na nařízení. Směrnice byly v jednotlivých členských státech implementovány pomocí vlastních zákonů, zatímco toto nařízení bude platit v celé EU stejně. V této normě chybí zásadní věci - prováděcí předpisy, resp. delegované akty, které by měly definovat recyklovatelnost, ekodesign, to co potom ovlivní složení obalového odpadu." Dále upozorňuje: „Kdyby bylo nařízení schválené v současné podobě, tak to zamotá hlavu celému průmyslovému odvětví od výrobců zboží, přes recyklátory i samotné spotřebitele. Potom co nařízení začne platit, změní se celý odpadový tok. Některé odpady budou nahrazeny jinými typy odpadů, některé úplně vypadnou, protože pojedou v režimu opakovaně použitelných odpadů, z těch se stane odpad za podstatně delší dobu jako teď, a pravděpodobně budou muset být tyto obaly vyrobeny z jiných obalových materiálů."
Za odpadovou a recyklační společnost Recovera navázal technický ředitel Petr Špičák zkušenostmi z terénu: „Recyklace plastů v České republice nevzkvétá. Z hlediska odbytu se nacházíme ve velice složitém období. I když se směrnice snaží recyklačnímu průmyslu pomoct, je tady řada problémů, například v použití bioplastů. V praxi se potkáváme s tím, že polyetylénový obal, který vypadá jako polyetylénový obal není z primární suroviny ale z bioplastu a zničí nám to celou šarži výrobků. Bioplasty jsou velmi špatně rozeznatelné a rozklad materiálu neprobíhá tak, jak jsme si mysleli. Je potřeba v tom udělat pořádek, ale Evropa na to jde tradičně strašně složitě a ignoruje rozdíly mezi zeměmi. Česká republika naběhla do recyklačního průmyslu oproti některým státům se zpožděním, a nejsem si jistý, zda jsme schopní to dohnat se stejnou startovní čárou. Budeme však rádi za cokoli, co v praxi pomůže."
Skepticky se na nové nařízení dívá i Miloš Kužvart, který k různým výchozím pozicím jednotlivých států dodává další informace: „Například ve Francii se z deset různých PET lahví uvedených na trh vrátí separovaným sběrem pouze dvě. V České republice se z těch deseti vrací víc jak osm. Při tak velkém rozdílu není úplně rozumné podle chystaného nařízení dát stejná pravidla, procedury a postupy na všechny členské země Evropské unie. Tento administrativní problém bude velký hlavně pro střední podniky, novelizovaná směrnice překlopená do nařízení má několika násobně větší počet článků, příloh, atd. a proto bude jejich aplikování v praxi velmi těžko stravitelné."
Na celou diskuzi se můžete podívat zde.